Kaprálová
Česká skladatelka Vítězslava Kaprálová bylo dvacet dva let, když se roku 1937 odebrala studovat hudbu do Paříže. O tři roky později podlehla chorobě. Tento dokument, pojatý jako rozhovor napříč časem a generacemi, se vydává po jejích stopách. Krátké, leč intenzivní období života skladatelky je rekonstruováno pomocí archivních záběrů a dopisů plných bezprostředních dojmů, které mladá umělkyně sdělovala své rodině v Československu. Její odkaz je zároveň oživován novou gardou dirigentů, jako je Bianca Maretti, která s orchestrem zkouší některé skladby své předchůdkyně. Portrét Kaprálové se tak stává poctou všem ženám, které dokázaly zanechat stopu ve světě klasické hudby navzdory jazykovým bariérám, předsudkům a svému původu.
