Nanashi: Když mi Maria vhlédla do duše, tak se rozplakala
Ticho a pohoda. Jen občas silněji zaproudí náraz větru... Zatímco tok vody se ubírá svým tempem, ona se snaží předskočit osudu. Pohybem. Na bicyklu. Aby ovšem večer znovu spočinula tam, kde má místo. Touha vstoupit do sfér, které jí nejsou souzeny, se však zintenzivňuje a jednoho dne se bariéra mezi realitou a snovým světem nečekaně prolomí. Jaké dary přináší tato metamorfóza a co všechno může v jejím průběhu zmizet?
